Moje druhá adoptovaná
Aston se statečně dal do pořádku. Rozhodnutí naučit ho tahat saně padlo v moment kdy jsem viděla jak se ve sněhu baví a jak mu zima prospívá. Jenže je tu předemnou jedna velká otázka.
Tahat sám, nebo ve smečce?
Malamuti jsou psi kteří jsou své smečce věrní, oddaní a starají se jeden o druhého. Chce to parťáka, nebo snad parťačku? V tomhle případě to bylo celkem jedno. Astonek je kastrovaný. Opět čekám, koukám po internetu. Teď už jen na stránkách kde vím že opravdu zachraňují. Najednou mi příjde zpráva na Facebooku. Je tam. Kira! Opět na stránkách kde jsem našla Astonka. Okamžitě píši paní která inzerát přidala. Brno. Hned druhý den pro ní jedu. Cesta byla docela klidná a já brzy dorazila na místo.
A je to tady!
Jde dolů. Probíhalo to úplně stejně jako u Astona. Sklonila jsem se k ní a pomalu natáhla ruce abych jí ukázala, že ke mě může jít a nemusí se bát. Bála se. Bylo mi jí v tu chvíli strašně líto. Malé půl roční štěně, které si muselo zažít něco hodně zlého když se takhle bojí. Zvědavě se co se jí stalo.
A tady máte tedy její příběh napsaný paní, která jí zachránila:
Dověděla jsem se o ní od jedné známé. Detaily kdy, kde a proč popisovat nechci a snad to čtenáře nijak nepobouří. Známá chce zůstat v anonymitě. Jedu tedy pro Kiru. Leží v rozestavěném baráku ve tmě na matracích. Vykoupila jsem jí tedy od člověka, který o těchto psech nevěděl vůbec nic. Byla zablešená, pohublá a očkování? Už dávno ne! Když jsem jí dovezla domu skákala mi po prstech myslela, že tam něco mám. Byla vyhladovělá! Nechala jsem jí tedy naočkovat, vykoupala a odblešila. Následovalo odčervení a po pár dnech došlo i na očkování. Za měsíc a půl co byla u mě se neskutečně změnila. Dá se říct, že získala důvěru. Jelikož mám 2 velké psy a malý byt, musela jsem jí najít nový domov. Kdybychom už měli baráček zůstala by u nás. Kira potřebuje hodně času a péče. Tu bych jí já v takové míře v jaké potřebuje dát nemohla. Byla by tady nešťastná. Vize nového domova byla jasná. Páníčci co budou mít spoustu času, možnost se s ní proběhnout po zahrádce a občas jí vezmou i na nějaký ten výlet. Domov našla a i když mi bude velice chybět jsem šťastná, že má rodinu, která jí bude milovat a dá jí to co tak potřebuje.
Jedeme tedy domů. Do auta se jí moc nechtělo. Po chvilce se však uklidnila, lehla si a trpělivě čekala kam to vlastně zase jede. Holčičko, jedeš domů! První setkání s Astonkem nebylo moc hezké. Samozřejmě, že chtěl ukázat pán jsem tady já! Dobře, jdete tedy od sebe. Přišel večer a muselo se to zkusit znovu. Jdeme společně na procházku. Kira začala Astonovi věřit během chviličky tak jako on jí. Jeden bez druhého neudělá ani krok.