I já adoptovala
I já adoptovala aneb proč jsem začala pomáhat opuštěným.
Přišel okamžik kdy i já chtěla domů chlupatého mazlíka na procházky a mazlení. Vždy se mi líbili malamuti. Tak jsem začala hledat. Samozřejmě jako každý štěně. První myšlenka byla ,,Chci si ho vychovat sama dle svého.´´ Hledám tedy na bazarech jako jsou Bazos.cz a podobné které nabízejí pejsky ke koupi. Nikde nic jen podvodné inzeráty kde z vás vylákají peníze a pejska nikdy nedostanete.
Začala jsem tedy hledat na Facebooku. Všude spousta opuštěných pejsků. Tím přišlo téma množírny, chovné stanice a pejsci k adopci. A byl tam. Aston. Krásný malamut bohužel se špatnou minulostí u dočaskářky v Praze. Volám, domlouvám a ještě ten den jedu! Konečně jsme na místě. Otevřou se dveře a já ho vidím poprvé. Skloním se, hladím ho a mazlím jako bych ho znala roky.
V tu chvíli si uvědomím, že tohle bych asi neměla, neznám ho, mohl mi klidně ublížit,ale neudělal to. Mazlil se. Věděly jsme od první chvíle že patříme k sobě a já si tedy domů odvážím toho pro mě nádherného hafana.

Astonek i když byl vyhublí a strašně pelichal si našel msto v mém srdci. Půl roku práce s ním. První měsíc strašných křečí v jeho vyhublém bříšku po kterých následovaly šílené průjmy. Při každém takovém dni hubl. Každý takový den ztrácel kilo za kilem. Po pár měsících se nám to konečně podařilo zastavit. Začal přibírat, přestal tolik pelichat a jeho fyzická kondice byla čím dal tím lepší. Sílil a konečně se začal dávat dohromady. Dnes, už je to více jak půl roku je z něj krásný pes milující děti, lidi a i ostatní psy. Každý měsíc jsem udělala jednu fotku jeho boku.

Po 5ti měsících jsem dala tyto fotky do jedné malé koláže. a vidíte tu změnu? Plné boky, objem hrudníku se o velký kus zvětšil. Přestal trpět bolavými klouby. Začal běhat a krásně nabírat svaly. V tu chvíli když jsem viděla jak moc jsem dokázala pomoct jemu řekla jsem si, že takovou pomoc by potřebovalo více pejsků. Chci pomáhat,ale jak na to? Daruji pejskům do útulku se svojí teď už skoro 3 letou dcerou deky, jídlo a pamlsky. Zdá se mi to ale málo. Jak tedy udělat víc? Nevím. Najednou to přišlo. Vidím Rytušku. Německá ovčanda, které zemřel pániček a neměla ke komu jít ať už z jakýchkoli důvodu. Pozůstalý jelikož se o ní nemohly starat tak jak by si zasloužila a potřebovala jí chtějí najít krásný domov. To se však nedaří. Oslovily tedy spolek ať pejska umístí do dočasné péče a najde mu domov. Kdo si však Rytu vezme domů? Nikdo jí nemůže pomoct? Nabídla jsem se. Moje první dočasná péče o pejska.

Nebyla u mě moc dlouho, ale i tak v mém srdíčku nechala stopu. Dostala veškerou péči a když byla připravená psychicky i fyzicky začala jsem jí hledat domov. Nikdo jí ovšem zase nechtěl. Až jednoho dne se do ní zamilovala paní z Mariánských lázní. Jak jí ale dostat přes celou republiku? Jednoduše! Jdeme do auta a jedeme vstříc jejímu novému a krásnému životu. Nová panička Rytušky už na nás netrpělivě čekala a tak jako já se kdysi zamilovala do Astona, ona se zamilovala do ní a už tam zůstala. To je můj příběh. Začala jsem pomáhat tak jak jsem chtěla. Potom už se u mě střídaly pejsci jeden za druhým. Malý, větší nemocní i zdravý. Štěňata i pejsci starší. Sama bych to však nezvládla a tímto bych také ráda poděkovala lidem co mi pomáhaly. Hlavně u devíti štěňat která ke mě přišla těsně po Rytě. Převoz, koupání, odblešení a v neposlední řadě odčervení. Děkuji vám.
High Blood Pressure and Bravery Disorder
(AIllelpvor, 24. 9. 2018 12:56)